Už jako malý kluk jsem toužil mít Maca Pro už jsem kvůli tomu, že má v názvu slovo “Pro” 😀 Jenže tenkrát jsem neměl vůbec žádnou možnost vlastnit jakéhokoliv Maca. Když se mi před třemi lety naskytla možnost jakož to studentovi IT přejít na Maca, tak jsem neváhal a díky tomu jsem později mohl strávit školní praxi v jednom Apple servisu.
Právě díky této praxi jsem pronikl do světa Maců a hned mi bylo jasné, že můj herní počítač půjde pryč a MacBooka doplní stolní Mac. o Macovi Pro jsem vůbec neuvažoval kvůli jeho cenně, a tak jsem se dostal k iMacu mid 2011. O rok později jsem tento iMac prodal koupil právě Maca Pro mid 2010 (5.1).
První otázku, kterou si člověk položí je “Má šest let starý Mac Pro dnes vůbec co nabídnout?” No mě určitě ano, protože jsem jsem prostě “ajťák” a mam rád klasický rozebírací pc skříně a klasický Mac Pro ji má prostě skvělou. Navíc možnost pohodlně vyměňovat interní disky se mi velmi hodí, protože často kontroluji disky z jiných PC/MACů zda nejsou zavirované. Poslední dobou i dost renderuji videa, takže se mi Mac Pro 2010 vyplatí, protože má svým výkonem stále co nabídnout.
Koupil jsem základní dvou procesorovou verzi s procesory o frekvenci 2,4 GHz (každý procesor má šest jader). Což není úplně nejhorší, ale já chtěl víc. Proto jsem se rozhodl pro výměnu procesorů. Maca Pro jsem tedy osadil dvěma šesti jádrovými procesory Intel Xeon X5670 o frekvenci 2.93 GHz s Turbo boost na 3.33 GHz. Původně jsem uvažoval ještě o silnějším X5680 nebo X5690, ale po porovnání benchmarků jsem došel k závěru, že výkon dvou X5670 je pro mne dostačující. Navíc dva procesory X5680 nebo X5690 mají už značnou energetickou spotřebu (a taky jsou o dost dražší).
Osobně potřebuji více USB portů a zvykl jsem si na rychlost USB 3.0. Tento problém jsem vyřešil rozšiřující kartou do PIC-E, která mi přidala čtyři USB 3.0 porty (Mac Pro 2010 totiž nemá ani jedno USB 3.0, protože tenkrát to ještě prostě nebylo 😀 ). Abych využil plnou rychlost SSDéčka, tak jsem do PIC-E přidal kartu, která mi poskytla dva porty SATA 3. Poslední fázi byl upgrade grafické karty. Vybral jsme si GTX 680, kterou jsem koupil již flashnutou pro Maca. Grafická karta je sice taky starší, ale patřila k těm výkonnějším a její výkon se dá srovnat s GTX 960. Pro mé potřeby to je ideální grafická karta.
A tohle mi po všech upgradech vzniklo.
Začal jsem tedy dělat testy.
Toto je moje skóre v Geekbench 4.
No a tohle je skóre nejvyšší verze Maca Pro late 2013 (odpadkový koš), které jsem našel na stránkách Geekbenche.
Podle testů jsem zjistil, že na můj šest let starý Mac Pro mají pouze dva nejvýkonnější odpadkáče. Co se tedy multi-core skóre týče. Single-core skóre je na tom pochopitelně hůř, ale popravdě mě osobně to nijak neomezuje.
Ještě přidám test grafické karty, který mi ukázal, že si kartu možná znova flashnu, abych dosáhl většího výkonu a lepší kompatibility s EFI. Prodejce sice o flashnutí nelhal, protože vše funguje, ale něco by mohlo fungovat trochu lépe 😉
Závěrem bych asi měl říct jestli tato akce měla vůbec smysl. No… Podle mě smysl měla. Mac Pro z roku 2010 je pořád velmi výkonná mašina, která je vhodná pro náročné uživatele a popravdě to, že nemohu využít funkce jako Continuity nebo Handoff mi vůbec nevadí. Často dostávám dotaz typu “Využiješ ten výkon vůbec? nebo “Vyplatilo se ti to?”. Já říkám, že ano.
Je velmi pohodlné mít spuštěné tři virtuální počítače a nepoznat rozdíl. To samé platí o renderu videa, který sice nedělám tak často, ale je o dost rychlejší. Pro mě osobně je hlavní výhoda v rychlé výměně interních disků, protože každou chvíli potřebuji dát do svého Maca disk z jiného Maca (třeba kvůli antivirové kontrole). Nemít ani jeden externí disk je taky docela výhoda. Největší výhodou pro mě je, že klasický Mac Pro z roku 2010 se dá koupit za cenu, kterou si může dovolit i pracující student.
